Autor představuje Děčín z historického pohledu jako důležitý dopravní úzel, pro který nebyla charakteriktická pouze lodní doprava, nýbrž i železnice. Od roku 1851 se zde postupně usadily čtyři železniční společnosti, jejichž koleje propojily dokonale Děčín a Podmokly s okolním světem. Smyslem vydání publikace bylo podpořit myšlenku, že Děčín je s bývalým nádražím Rakouské severozápadní dráhy a dalšími technickými památkami logickou a vážnou alternativou vůči pražskému Masarykovu nádraží pro umístění železniční expozice Národního technického muzea.